Stavba není kancelář, všude je prach, špína, kterou doprávází dřina, pot, krev a slzy. Jak poznáte kulturu a přístup stavební firmy, potažmo jeho zástupce v podobě stavbyvedoucího ke klinetovi? Těch pohledů může být několik, ale jeden z nich, často přehlížený je neméně podstatný.
Málokterý stavbyvedoucí si uvědomuje, že pozemek na kterém realizují stavbu mají propůjčený od jejich klientů a nemají právo se k němu chovat mnohdy tak jak chovají. Od těch stejných klientů, kteří je prostřednictvím faktur živí. Od těch klientů, kteří se zadlužují na celý život, aby stavbyvedoucí měli výplatu. Kupodivu jim to vadí, málokteří jsou však natolik důrazní a přísní, aby to po svých smluvních partnerech vyžadovali, byť mnohdy je to i součástí smlouvy o dílo. Lze to, není to složité.
Ještě jsem bohužel nezažil stavbu, kde stavbyvedoucí má ke staveništi a k procesu realizace i kousek toho ekologického přístupu a krom své odbornosti umí jak ke stavbě přistupovat i ke staveništi jako k důležité části jeho práce. Jsou vyjímky, které dokáží zajistit běžný úklid stavby, ale nejsou vyjímky, které umí zajistit třídění odpadu a efektivní recyklaci.
Je to pár dnů co nám při realizaci betonového stropu díky neorganizovanému přístupu zhotovitele a zejména nedodržování BOZP a nepořádku na stavbě málem zemřel zedník pádem do hloubky (světlík), neboť zakopl o hromadu stavebního odpadu.
Bláto a špína demoralizují. V blátě a špíně na stavbě nelze očekávat kvalitní práci a kvalitní pracovní výkony. Člověk, když přijde na stavbu a rozhlídne se, tak hned ví, s jakou firmou má tu čest. Úklid a čistota na staveništi má velký vliv nejen na kvalitu a efektivitu práce, ale také na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.
Stavební firma může mít nastavena všechna různá pravidla, může mávat certifikáty ISO se kterými si většinou jen vytírají zadek, protože je nedodržují. Největší křiklouni, mají kupodivu na stavbách největší bordel. Výmluvy na jejich dodavatele, řemeslníky, na nedostatek času jsou jen výmluvami a ničím jiným.
Prevence je pro udržení pořádku zásadní. Mezi zcela standardní opatření tak patří průběžný úklid. Je nutné zajistit, aby se na stavbě každý den uklízely zbytky materiálů, obaly, odřezky, zbytkový nepoužitelný materiál a komunální odpad. Kuřáci by měli mít povinnost každý den obejít staveniště a posbírat po sobě toxický odpad, který jim padá od huby.
Všechno by mělo mít své místo, aby každý věděl, kde se co nachází. Generální dodavatele by měl pravidelně školit zaměstnance a všechny externí spolupracovníky, že si po sobě musí každý den uklidit všechny odpadové materiály, ale také nářadí, nástroje, stroje a jiná zařízení. Pokud dokáží udržet na staveništi pořádek, všem se bude mnohem lépe pracovat a sníží se také pravděpodobnost pracovního úrazu nebo jiné mimořádné události.
Zavádět sankce, pokuty a tresty za nedodržování pravidel úklidu a čistoty, ale také za poškození práce předchozího pracovníka, nedodržování třídění odpadu, předání neuklizeného pracoviště a jiné porušování předem domluvených pravidel je na zvážení každého stavbyvedoucího. Lze k tomu naopak přistoupit i pozitivní motivací a místo trestů používat odměny.
Není vhodné tyto služby, zejména v průběhu stavby delegovat na jiné lidi, na externí služby apod. Dochází ve většině případů ke zhoršení přístupu vlastních lidí k úklidu a pořádku a demotivaci. Výsledkem jsou rostoucí náklady a neodpovědnost vlastních lidí.
Uklízení a vytváření pořádku na stavbě je závislé na technologické etapě, počasí a místo realizace - interiér/exteriér. Nepořádek vzniká postupem výstavby, ale také s každým novým materiálem, který se na stavbu přiveze. Nejvíce nepořádku vzniká při rekonstrukcích a demoličních pracích, ale také úpravami a zpracováním materiálů přímo na stavbě.
V poslední době mi ale připadá, že klesá i snaha o třídění odpadů a vytváření neúměrného množství komunálního odpadu, neboť po zednících a profesantech se nevyžaduje, aby po sobě komunální odpad uklízeli, či jej na stavbě nezanechávali. Hromady PET lahví jsou evidentně neschopností stavbyvedoucích se s tím umět vypořádat.
I stavební dozor má právo kontrolovat dodržování pořádku a protože jsem se v posledních několika málo dnech vyděsil nad tím, čím musím po stavbě procházet a přes co překračovat, začal jsem se o tuto problematiku víc zajímat a víc si ji všímat. Dožadovat se environmentálního přístupu a pokoušet se na stavbě o třídění odpadu je jak házení hráchu na zeď. To musí vycházet ze srdce a přesvědčení stavbyvedoucích, nikoli z příkazů.
I můj přístup ke zhotoviteli se odráží od faktu, jestli je na stavbě pořádek, nebo bordel. Nepořádek, neuspořádanost, odpadky, vajgly mě stresují a deprimují. Nelze pak ode mne ve stresu očekávat vstřícnost a pochopení.
Úklid po zemních pracích je nejvíce závislý na počasí. Pokud je příliš sucho, je nutné dávat si pozor na rozptýlení zeminy a jiných prašných materiálů do okolí stavby. Pokud se na stavbě příliš práší a mohlo by to obtěžovat okolní objekty nebo lidi. Mít k dispozici vodu na kropení není od věci už od zahájení stavby. Dalším problémem může být déšť, který staveniště promění v bláto. To může značně zkomplikovat pracovní podmínky a ohrozit bezpečnost pracovníků. Pokud zhotovitel blátem znečistí vozovku, musí ji uvést do původního stavu, tzn. nečistoty bez průtahů odstranit, jinak hrozí problém!
Velmi důležitým faktorem pro udržení pořádku na stavbě jsou kupodivu obyčejné zásady organizace výstavby (ZOV), které řeší základní koncepci zařízení staveniště. Některé stavební firmy neví ani jak se váže výztu v rozích, neumí číst projektovou dokumentaci a je těké po nich něco podobného vyžadovat.
Dokument obsahuje informace a pokyny podle umístění stavby a konkrétního typu stavby, které se týkají například zábor, přístupů na stavbu, požadavků na skládku zeminy, odvodnění staveniště, ochrany životního prostředí, zásad BOZP, požadavků na nakládání se stavebním odpadem, ale také zásad udržování pořádku, úklidu, čistoty apod.
Dodržování zásad správného skladování materiálu je další faktor, který pomůže na staveništi udržet kontinuální pořádek, ale také bezpečnost práce a požární ochranu. Zásady skladování a manipulace jsou uvedeny na bezpečnostních listech každého materiálu. Pokud nejsou dodržovány dochází v některých případech k jejich poškozování.
Samotnou kapitolou jsou nedopalky (vajgly) na pozemku klientů, které tam zanechávají řemeslníci. Je málo zedníků, řemeslníků, kteří nepodlehli závislosti na nikotinu a tento odpad na stavbě za sebou nezanechávají. Ještě méně je však těch, kteří nedopalky neodhazují volně po ploše staveniště. On totiž takový cigaretový vajgl není jen eklhaft věc, ale i taková malá zásobárnička škodlivých až toxických látek.
Cigaretový nedopalek je vlastně filtr obalený papírem s troškou (většinou) chemicky upraveného tabáku a cigaretového papíru. Na první pohled nic, co by stálo za řeč. Jenomže... většina cigaretových filtrů je vyrobena z acetátu celulózy. Někdy se tomuto materiálu říká acetátové hedvábí. Jak poetické, že? To je vlastně plast, který jen tak sám od sebe nezmizí. To u plastu nepřekvapí. Naopak lze předpokládat, že dochází k fragmentaci. Tedy jevu, při kterém vznikají mikroplasty. Potíž je v tom, že během kouření se v tomto materiálu zachycují některé škodlivé látky a ty v něm zůstávají. A jak bývá u takových látek zvykem, jakmile k tomu mají příležitost, uvolňují se do okolí. Do vody, do půdy. Z filtrů na bázi aktivního uhlí se uvolňují uhlíkaté sloučeniny.
Cigaretové nedopalky tak lze označit za vcelku závažný zdroj úniku nebezpečných látek. Některé z nich jsou pro okolí škodlivé i v malém množství.