Když si dnes lidé kupují dům, většina počítá s tím, že okolo něj bude mít zatravněnou plochu. Když se jich zeptáte proč, nejčastější odpovědí je, že se jim to tak líbí. Trávnik najdeme leckde: okolo domu (dnes už nejenom v zemích bohatého severu), v městských parcích i jinde ve veřejném prostoru.
Yuval N. Harari v knize Homo Deus poukazuje na to, že za onim líbí se ovšem skrývaji dlouhé dějiny. Lovce a sběrače by ani nenapadlo pěstovat pažit před jeskyní. Stejně marně byste trávník hledali i pred athénskou Akropoli, římským Kapitolem nebo židovským chrámem v Jeruzalémě. Nápad pěstovat pouhou trávu dostala ve středověku francouzská a také anglická šlechta. Asi si umíte představit, že dlouho před vynálezem automatického zavlažováni a sekaček nebyla údržba trávníků žádná legrace. Trávník se díky tomu začal stávat důležitým symbolem společenského postavení, ktery hlásal, že jeho majitel je natolik zámožný, že si může takový luxus dovolit. Dále měl drahocenný trávník i praktickou společenskou funkci, neboť sloužil jako koberec pro slavnostní společenské události.
Obyvatelé královských a knížecích paláců tak postupem času vytvořili z krátce střiženého trávníku jasný vizuální symbol politické moci, sociálního statusu a bohatství. Zpočátku si jej kromě šlechty mohli dovolit jen bankéři, průmyslníci a právníci. Později se však díky průmyslové revoluci rozšířila střední vrstva obyvatelstva, byly vynalezeny sekačka i zavlažovací zařízení a trávník se v bohatších částech světa objevil skoro před každým obyčejným domem.
Dnes si trávnik mohou dovolit miliony rodin. Dávný luxus evropské šlechty - ve své podstatě mrtvý ekosystém, který víc bere, než dává - se stal ,,nezbytnosti“ střední třídy. Velikost a kvalita trávníku začala být jedním z důležitých symbolů společenského postaveni nejprve pro většinu obyvatel USA, později zbytku globálního severu a následně i pro další obyvatele bohatších čtvrti kdekoliv na světě. Víkendové sekání pažitu se stalo běžným rituálem na předměstích celé planety. V USA je tráva hned po kukuřici a pšenici třetí nejrozšířenější pěstovanou rostlinou a stojí za ni miliardový byznys, který zahrnuje developery, zahradníky, výrobce a prodejce semen, hnojiv, pesticidů, zavlažovacích zařízení, sekaček a další techniky. Rozmach „trávníkové módy" vyznívá nejabsurdněji v zemích, kde je chronický nedostatek vody, a v pouštních nebo polopouštních podmínkách.
Udržet trávník při životě v pouštních městech, jako je třeba Dubaj, připomíná péči o pacienty na JIPce: zavřete kohoutek a trávnik je pryč. Těžko domyslet množství vody, energie, CO, a toxických látek, které je s touto normózou globálně spojeno. Jedny z nejkrásnějších trávníků pěstuji“ na Samoi v Polynésii. Paradoxem je, že tam žijí jedni z nejobéznějších, a tedy i nejvíce nemocných lidí na světě, kteří se až příliš často nedožiji ani čtyřicítky. Kromě genetických dispozic tkví hlavní příčina v tom, že se stravují dováženými a nezdravými průmyslové zpracovanými potravinami, zatímco na místní úrodné půdě pěstují z velké části - trávník. Pěstovat si místo trávníku jídlo tu dnes napadne jen málokoho.
Nad smyslem trávníku zkrátka dnes už nikdo nepřemýšli, stal se normou. A lidé chtějí být normální. Nakazili se normózou neboli patologickou normálností.
Co to normóza je a jak funguje? Normózou trpíme podobně jako třeba neurózou nebo psychózou. Všechny tyto poruchy či choroby nám zamezují být sebou samými a všechny nás mohou přivést do potíží či do záhuby. Jako společenský druh netoužíme po ničem tolik jako po přijetí ostatními. Proto se logicky snažíme být tzv. normální.
Vyčníváme-li z davu, vystavujeme se riziku posměchu, a mnohdy dokonce zavržení. A tak se často raději přizpůsobíme většině a uděláme to, co dělají ostatní. Vzhledem k tomu, že velkým dílem funguje naše chování tzv. na autopilota, tj. bez přemýšlení, přebíráme zcela mechanicky a nekriticky chování většiny jako normu pro své vlastní chování, a to i v případě, že nám nebo ostatním to či ono chování ubližuje. Ilustrativním příkladem jedné takové současné epidemicky rozšířené normózy může být výše zmíněný anglický trávník.
Naše patologická normálnost nás však během několika posledních let přivedla do zásadní environmentální a sociální krize. Stačí se jen kolem sebe pozorně rozhlédnout a hned zjistíte, že v naší společnosti něco nehraje.
Vraťme se však k trávníku. I já sám si na zahradě pěstuji tuto nenormálnost, inevstujeme do ní prostředky a neskutečné množství vody a tuto praktickou ukázku své normálnosti se snažím sám v sobě zdůvodnit pochybnými argumenty, jakože se mi to líbí, jakože nechceme, aby nám naše domácí zvířectvo tahalo do domu klíšťata. Domnívám se však, že taky brzo vystřízlivím a že naše zahrada projde další změnou již brzy.
Když svým klinetům vysvětluji dimenzi dešťové nádrže, stále mi nevěří, že denní zálivka v suchém období není otázkou deítek litrů, ale stovek litrů dešťové vody a že opravdu dimenze nádrží je nutné promýšlet 10m3 a více v závislosti na tom, co očekávají od své zahrady. Uvědomujete si, že m2 anglického trávníku ročně spotřebuje 400l vody? Mikrozahrádka s anglickým trávníkem o ploše 300m2 spotřebuje 12.000l vody z umělého zavlažování. Víte co je zahrádka o ploše 300m2? Prosím předzahrádka vašeho mikrodomečku.
Stačí se na internetu podívat na téma anglický trávník, abyste se zhrozili toho, jakou pěči vyžaduje a jak rychle to z vás odsaje energii.
Zaléváme hektolitry, hnojíme průmyslovým hnojivemy aby tráva rostla a my ji mohli drahými sekačkami každou sobotu posekat a nasrat sousedy. A dokola a stále dokola.
Z anglického trávníku máte radost na pohled, ale často spíš vytváří depresivní stavy, když kousek plochy uschne, uhnije, když někde vyroste pampeliška ten hnusný zákeřný "plevel". Krtek je nepřítel č.1 a hmyz? Ten v anglickém trávníku moc prostoru pro život nenajde. Musíte provádět vertikutaci, aerovat, přihnojovat, přisazovat a tak dále. Je toto normální? Vytvářet si na zahradě plochy zbytečných starostí a depresí? Copak má dešťová voda, kterou tak nákladně shraňujeme za účel jen projít čerpadlem a po chvíli se vypařit z půdy a živit něco, co má jen slabý význam pro naše životy?
My jsme si sami definovali, že to je normální.
Úbytek hmyzu, ptáků, sucho, povodně, horko, prašnost, znečištění životního prostředí chemií a spalovacími zplodinami, eroze půdy, ochuzování zeminy o živiny, hluk, snižování druhové rozmanitosti rostlin i živočichů, stres, alergie - k tomu všemu může přispívat i "móda" anglických trávníků.
Jaké prý jsou výhody pěstěného trávníku? Určitě umožňuje herně a rekreačně sportovní využití a je prý efektivnější pro uplatnění navazujících květinových, křovinných či stromových kompozic. Je celoročně využitelný a jeho podoba je mimo zimního období neměnná a stabilní. Ale to je ta špatně implementovaná normóza.